Dextrometorfan (DXM) a SSRI
Dextrometorfan (DXM) je lék, který funguje především jako prostředek proti kašli. Pro rekreační účely se však používá díky svému disociativnímu účinku. Přesný mechanismus účinku DXM není zcela objasněn, ale předpokládá se, že se na něm podílí více mechanismů v těle.
Jedním z hlavních způsobů, jak DXM působí, je působení jako antagonista na NMDA (N-metyl-D-aspartát) receptory v mozku. NMDA receptory se podílejí na přenosu signálů bolesti a reflexů kašle. Blokováním těchto receptorů pomáhá DXM snižovat kašlací reflex, což vede k potlačení kašle.
Zablokováním NMDA receptorů DXM narušuje signalizaci vzruchu v centrálním nervovém systému. Tento způsob účinku je srovnatelný se způsobem účinku ketaminu. Spíše než jako přímý antagonista NMDA receptorů funguje dextrometorfan jako proléčivo, které se přeměňuje na svůj silnější metabolit, dextrorfan, který ve skutečnosti zprostředkovává disociativní účinky.
Kromě toho může DXM ovlivňovat i další receptory v mozku, jako jsou sigma-1 receptory, alfa-3 beta-4 nikotinové receptory a serotoninové receptory. V případě posledně jmenovaných funguje DXM jako neselektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu.
DXM dále zvyšuje hladiny adrenokortikotropního hormonu (ACTH) a kortikosteronu v krevní plazmě. Přestože je DXM odvozen od morfinu, nefunguje jako silný μ-opioidní agonista jako např. kodein.
SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) jsou skupinou léků běžně užívaných k léčbě stavů, jako jsou deprese, úzkostné poruchy a některé další duševní poruchy. SSRI působí tak, že ovlivňují hladinu serotoninu v mozku.
Serotonin se uvolňuje z jedné nervové buňky a putuje do druhé, kde se váže na specifické receptory a přenáší signály mezi nervovými buňkami. Po přenosu signálu je serotonin znovu absorbován první nervovou buňkou procesem zvaným zpětné vychytávání.
SSRI působí tak, že blokují zpětné vychytávání serotoninu, což zvyšuje množství serotoninu dostupného v prostorech mezi nervovými buňkami (synaptické štěrbiny). To umožňuje zvýšenou signalizaci serotoninu a komunikaci mezi nervovými buňkami.
Zvýšením hladiny serotoninu pomáhají SSRI regulovat náladu a zmírňovat příznaky spojené s depresí a úzkostnými poruchami. K tomu, aby se plně projevily terapeutické účinky, může být zapotřebí několik týdnů soustavného užívání SSRI. Mezi příklady SSRI patří např:
- Fluoxetin (Prozac): Používá se k léčbě velké depresivní poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), panické poruchy a nervové bulimie.
- Sertralin (Zoloft): Používá se k léčbě velké depresivní poruchy, panické poruchy, sociální úzkostné poruchy a obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD).
- Escitalopram (Lexapro): Používá se k léčbě velké depresivní poruchy a generalizované úzkostné poruchy.
- Paroxetin (Paxil): Používá se k léčbě velké depresivní poruchy, panické poruchy, generalizované úzkostné poruchy a sociální úzkostné poruchy.
K interakci mezi DXM a SSRI dochází především díky jejich účinkům na hladinu serotoninu. Obě látky zvyšují hladinu serotoninu a díky tomu můžeme očekávat zvýšené riziko vzniku nebezpečného stavu zvaného serotoninový syndrom. K tomu dochází při nadměrném hromadění serotoninu v těle, což vede k příznakům, jako jsou např:
- Zmatenost
- Agitovanost nebo neklid
- Zvýšená srdeční frekvence
- Vysoký krevní tlak
- Rozšířené zornice
- Ztráta svalové koordinace nebo záškuby
- svalová ztuhlost
- Silné pocení
- Průjem
- Bolest hlavy
- Třes
- Husí kůže
- V závažných případech může být serotoninový syndrom život ohrožující a může způsobit komplikace, jako jsou záchvaty, nepravidelný srdeční tep a bezvědomí.
Vzhledem ke komplexním a ne zcela prozkoumaným účinkům obou složek této kombinace lze očekávat další nežádoucí účinky.
Pokud užíváte SSRI podle indikace lékařů formou léčebného kurzu, je vhodné kurz dokončit a počkat na 2-3týdenní pauzu, než začnete věnovat pozornost rekreačnímu užívání DXM.
Po zvážení všech okolností doporučujeme vyhnout se této kombinaci za jakýchkoli podmínek.
Last edited by a moderator: